Rozdělení světa během studené války přineslo celou řadu zástupných válečných konfliktů, ve kterých si novodobé velmoci (USA a Sovětský svaz) a jejich spojenci poměřovali síly. Po celém světě také zesiluje boj černochů za lidská práva. V USA zjišťují, že jim jejich vláda lže a tři desetiletí mají trvat nepokoje a násilí v Severním Irsku.
„Být velvyslancem neznamená mít vždy ustláno na posteli z růží,“ prohlásil Charles Burke Elbrick poté, co byl unesen a prožil si 78 hodin jako rukojmí Revolučního hnutí 8. října (MR-8). Elbrick pracoval v roce 1969 jako americký velvyslanec v Brazílii, kde se mu ona událost přihodila. Byl vyměněn za 15 politických vězňů. Kromě toho bylo cílem hnutí upozornit na poměry a represe v Brazílii. O události pojednává brazilský snímek O Que É Isso, Companheiro? (Four Days in September) z roku 1997.
Strana černých panterů (Black Panther Party) byla politickou organizací, kterou v roce 1966 založili Bobby Seale a Huey P. Newton, a která existovala do roku 1982. Původně šlo o domobranu před policejní brutalitou, ale později organizace získala širší význam (např. v sociálním sektoru). Nicméně ji tehdejší vláda považovala za nebezpečnou a FBI i policie proti ní podnikala řadu akcí. O Fredu Hamptonovi, místopředsedovi strany, který byl 4. prosince 1969 zastřelen ve spánku při policejní razii byl natočen snímek Jidáš a černý mesiáš (Judas and the Black Messiah, 2021).
Trable v Severním Irsku
Severní Irsko od konce 60. let 20. století až do roku 1998 bylo zmítáno etnicko-nacionalistickým konfliktem, který se zapsal do dějin pod anglickým názvem The Troubles. Ten sice započal v Severním Irsku, ale postupně se projevil v Irsku, Anglii i v pevninské části Evropy. Vše začalo během kampaně za ukončení represí vůči katolické menšině (nacionalisté), kterou měla provádět vláda a její aparát složený především z protestantů britské národnosti (unionisté nebo loajalisté). Obě skupiny měly také zásadně opačný postoj k tomu, zda by se Severní Irsko mělo stát součástí Irska nebo zůstat nadále částí Velké Británie.
Násilí se postupně stupňovalo. Irská republikánská armáda (IRA) realizovala během let řadu bombových útoků a dalších ozbrojených operací. Dlouhé období násilí víceméně ukončila až Velkopáteční (alias Belfastská) dohoda z roku 1998. Tu tvoří dva propojené dokumenty podepsané v Belfastu na Velký pátek, 10. dubna 1998. Právě v ní byla ustanovena nová pravidla vztahů mezi Severním Irskem a Irskem a Severním Irskem a Velkou Británií.
Toto téma zpracovává z různých úhlů řada filmů. Britský Belfast dle scénáře a v režii Kennetha Branagha sleduje vstup konfliktu do života rodin, a hlavně dětí v jedné ulici Belfastu. Další britský snímek 71 (’71) nás opět zavádí do Belfastu; tentokrát ale sledujeme britského vojáka, který se během zásahu proti demonstrantům oddělí od své jednotky a musí bojovat o vlastní přežití.
Krvavou nedělí se nazývá masakr v Londonderry v Severním Irsku, během kterého bylo postřeleno 27 účastníků protestního pochodu příslušníky 1. praporu britského výsadkového pluku. 13 z nich zemřelo ihned, 1 o měsíc později. O 30. lednu 1972 vznikl film Krvavá neděle (Bloody Sunday) natočený v britsko-irské koprodukci a režírovaný Paulem Greengrassem dle vlastního scénáře.
A hladovku irských vězňů z roku 1981, kterou protestovali proti podmínkám ve vězení, zpracovává britsko-irský snímek Hlad (Hunger, 2008).
Aféra Watergate
Richard Milhous Nixon (1913 – 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických v období 20. ledna 1969 – 9. srpna 1974. Jde o jediného amerického prezidenta, který rezignoval na svůj úřad. Důvodem byla aféra Watergate. Když 17. června 1972 zadržela policie v komplexu Watergate, sídle Demokratické strany, pět lidí instalujících odposlouchávací zařízení, tvrdila administrativa Bílého domu, že o tom nic neví. Do celé věci se vložili novináři a nakonec Bílý dům 5. srpna 1974 přiznal, že o celé věci věděl od samého počátku. Tři dny poté Nixon dobrovolně odstoupil, aby se vyhnul odvolání. Ve funkci ho nahradil Gerald Ford.
Nixonův život se pokusil zmapovat Oliver Stone v americkém filmu Nixon (1995), kde si prezidenta zahrál Anthony Hopkins.
Britský moderátor David Frost vybídl v roce 1977 bývalého prezidenta Nixona, aby s ním natočil sérii rozhovorů o jeho životě a kariéře. A ex-prezident kupodivu souhlasil. Rozhovory jsou bitvou intelektů a dočkali se i divadelní dramatizace. Na filmové plátno je roku 2008 převedl Ron Howard v americko-britsko-francouzské koprodukčním filmu Duel Frost/Nixon (Frost/Nixon). V hlavních rolích výteční Frank Langella a Michael Sheen.
O setkání Nixona a Elvise Presleyho, které skutečně proběhlo v prosinci 1970 v Oválné pracovně, byla v roce 2016 natočena americká komedie Elvis & Nixon.
Jak už bylo řečeno, v aféře Watergate sehráli velkou roli novináři. Bez nich by se patrně vše ututlalo a pravda by nevyšla najevo. Americký snímek Všichni prezidentovi muži (All the President’s Men) z roku 1976 vypráví pod režijní taktovkou Alana J. Pakuly o dvou novinářích z deníku Washington Post (hrají je Dustin Hoffman a Robert Redford), kteří se i přes všechna rizika rozhodli riskovat a rozkrýt případ, který sahal až do nejvyšších politických kruhů. Film si odnesl čtyři Oscary.
Bylo to vlastně krátce poté, co tisk – konkrétně opět Washington Post, a také The New York Times – v letech 1971 – 1972 zveřejnil tajné zprávy ohledně války ve Vietnamu nazvané Pentagon Papers. O této riskantní operaci natočil americko-britský snímek Akta Pentagon: Skrytá válka (The Post, 2017) Steven Spielberg.
Ugandský diktátor a Izrael
Idi Amin (1924 – 2003), přezdívaný řezník z Kampaly, byl v letech 1971–1979 prezidentem Ugandy a mimo záliby v mučení a zabíjení lidí se před násilným získáním prezidentského úřadu úspěšně věnoval boxu. Britský snímek Poslední skotský král (The Last King of Scotland) z roku 2006 se točí právě kolem něj a jeho osobního lékaře. Amina si zde zahrál Forest Whitaker a za svůj výkon získal Oscara.
Postava ugandského prezidenta se vyskytuje i ve snímcích Victory at Entebbe (USA, 1976), Operace ENTEBBE (Mivtsa Yonatan, Izrael, 1977) a Operace Entebbe (Entebbe ,Velká Británie/USA, 2018). V roce 1976 totiž v ugandském městě Entebbe přistálo letadlo Air France unesené palestinskými teroristy s izraelskými a francouzskými cestujícími na palubě. Přistání povolil Idi Amin, který se také ujal vyjednávání s teroristy (kterým ovšem stranil). Rukojmí tak musela zachránit izraelská jednotka Sajeret Matkal během speciální operace.
V roce 1972 se konaly Olympijské hry v Mnichově. Cílem bylo smýt pachuť Olympiády z roku 1936, kterou Hitler využil jako svou propagandu. I proto byla bezpečnostní opatření minimální a policisté neměli zbraně. Toho využila palestinská skupina Černé září, která unesla a následně zavraždila 11 izraelských sportovců. Velkou vinu na tom má právě Spolková republika Německo, která při pokusu o záchranu rukojmích silně improvizovala a nasekala hromadu chyb (i když to dodnes popírá).
O události byly natočeny snímky Meč Židů (nebo také Meč Gideonův, Sword of Gideon, Kanada/USA, 1986) a Mnichov (Munich, USA/Kanada/Francie, 2005, r. Steven Spielberg).
Apartheid
Slovo „apartheid“ pochází z afrikánštiny a znamená „oddělení“. Je to pojem, který se vžil pro označení rasové segregace, kterou nastolila Jihoafrická republika (JAR) a dodržovala jako hlavní politický program zhruba mezi lety 1948 až 1994. Oslabil ho až prezident Frederik Willem de Klerk po nástupu do funkce roku 1989. On propustil Nelsona Mandelu vězněného od roku 1964 a Mandela se stal jeho nástupcem v úřadu (1994 – 1999). A právě on zrušil apartheid úplně.
O boji proti apartheidu v JAR vypráví filmy Volání svobody (Cry For Freedom, Velká Británie, 1987), Útěk z Pretorie (Escape from Pretoria, Velká Británie/Austrálie, 2020), Dotkni se ohně (Au nom de la liberté, Francie/Velká Británie/Jihoafrická republika/USA, 2006), Finální hra (Endgame, Velká Británie, 2009) a Invictus: Neporažený (Invictus, USA, 2009).
O věznění Nelsona Mandely vypráví koprodukční film Sbohem, Bafano (Goodbye Bafana, 2007).
Asie válkou pohlcená
V srpnu 1973 se boje z Vietnamu přenesly i na území Kambodži a započala genocida páchaná Rudými Khméry, což je centrálním prvkem britského filmu Vražedná pole (The Killing Fields, 1984). Roku 1975 vypukla Libanonská občanská válka mezi křesťanským a muslimským obyvatelstvem Libanonu. Skončila až roku 1990. Nahlédnout na ní originálním způsobem umožňuje libanonský koprodukční snímek Západní Bejrút (Beyrout al gharbiyya) z roku 1998.
Roku 1975 USA a Austrálie podpořily indonéskou okupaci Východního Timoru. Tuto událost mapuje australský snímek Balibo z roku 2009.
Mezi lety 1979 a 1989 probíhal válečný konflikt v Afghanistánu. Sovětský svaz poslal své vojáky, aby po boku jednotek afghánské komunistické vlády vedly válku s povstaleckými skupinami mudžahedínů, které podporovaly mj. USA, Velká Británie, Čína, Pákistán nebo Izrael. Konflikt, který nejvíce proslavil snímek Rambo III (1988), jiným pohledem předkládá Fjodor Bondarčuk v rusko-finsko-ukrajinské 9. rotě (9 rota, 2005).
Pavel Žďárek
Přidejte odpověď